Pohádka o Straně Přísných Kachen

V lese žila různá zvířata – srnky, bobři, sovy, datli, straky a také mazaný lišák. Jednoho dne se ale u rybníka shromáždila hlučná parta kachen. Kvákaly tak, že je slyšel celý les, a založily si spolek jménem Strana Přísných Kachen.

Každý den kachny kvákaly: „Pozor, pozor! Do našeho lesa chtějí připlavat cizí labutě a seberou vám všechny rybičky! Musíme je zastavit!“

Srnky se lekly a ptaly se bobrů: „Opravdu přijdou?“ Bobři jen krčili rameny: „Nikdo je neviděl, ale kachny kvákají tak hlasitě, že se zdá, jako by to byla pravda.“

Další den kachny kvákaly znovu: „Žádné nové hráze! Žádné nové zákony! Všechno je zbytečné! Jen my víme, jak má les vypadat!“

Starý medvěd Justicián si povzdechl: „Kvákání je hodně, ale řešení málo.“ Sova Alenka zase počítala a viděla, že kachny neumí ani zrní správně rozdělit, jen pořád straší a slibují.

Když ale přišla skutečná bouřka a hráze se protrhly, kachny jen kvákaly o tom, kdo za to může. Bobři a další zvířata museli pracovat, aby vodu zastavili – kachny se k práci nepřidaly.

A tak zvířata pochopila, že hlasité kvákání neznamená moudrost. A že kdo ukazuje na neviditelné hrozby, nemusí vědět, jak les skutečně spravovat.