Pohádka o jeřábech a dozimetrické houbě

Vysoko nad loukami a rybníky se vznášeli jeřábi. Byli to ptáci starostliví – pečovali o hnízda, hlídali svá hejna a rádi pomáhali ostatním zvířátkům, když se v lese dělo něco důležitého. Zároveň ale byli nezávislí – létali vysoko, měli nadhled a nechtěli se nechat svazovat lišáky ani medvědy.

Hlavou jeřábího hejna byl jeřáb Vítek. Byl moudrý a rád ukazoval, že jeřábi se nestarají jen o sebe, ale o celý les. Ostatní zvířátka jim věřila, protože jeřábi uměli být spravedliví strážci.

Jenže jednoho dne se na mýtině objevila zvláštní houba. Nebyla to obyčejná muchomůrka – byla to dozimetrická houba. Na první pohled vypadala jako neškodná křehotina, ale kdo k ní přivoněl, toho omámila slibem rychlého bohatství a vlivu.

Jeden z jeřábů, jménem Petřík, se k houbě naklonil příliš blízko. Z její vůně se mu zatočila hlava a začal tajně přikyvovat návrhům, které mu houba našeptávala: „Získej pro sebe více rybníků, přesměruj tok vody, za odměnu dostaneš zrní navíc…“

Petřík podlehl a brzy se ocitl uprostřed spletité sítě pavouků a hrabivých krtků, kteří kolem houby tancovali. Lesní zvířata si všimla, že něco není v pořádku – a začala se ptát: „Proč jeřábi, kteří nás měli chránit, teď stojí u houby?“

Vítek byl zaskočen. Jeho hejno bylo vždy symbolem starostlivosti a nadhledu, ale teď na něj padl stín. Musel vysvětlovat, že houba není jejich přítel, že Petřík udělal chybu a že ostatní jeřábi se od jejích výparů drží dál.

Houba ale v lese zanechala jed. Dlouho ještě srnky a bobři kroutili hlavami a ptali se, zda jeřábům mohou věřit. A Vítek měl plné křídla práce, aby znovu dokázal, že jeřábi zůstávají starostliví a nezávislí, ne spolčenci s podivnou houbou.