Pohádka o farmě, koblihách a medvědovi Justiciánovi

Bylo nebylo, v hustém lese stála nová a krásná farma. Vybudoval ji lišák Andrej spolu s myškou Jankou a za pomoci malých liščat. Farma byla tak pěkná, že tam jezdila všechna zvířátka na výlety – dokonce i stádo srnek si přišlo pro koblihu zdarma.

Jenže kdesi v dálce, v Bruslovém hvozdu, seděli na větvích bruselští sováci. Ti měli kouzelný hrnec plný oříšků – jen pro malé farmáře. Když zjistili, že farmu postavil starý mazaný lišák s celým lesem nor za zády, začali houkat: „Húúú, húúú, není to podezřelé?“

Do lesa přiletěli policajti datli. Klep, klep, klep! Začali ťukat do všech klád a stromů okolo farmy, až se sypaly papírky a důkazy. „Tady něco nesedí,“ cvakali zobáky.

Toho si všimly i novinářské straky. Začali krákat po celém lese: „Koukejte, koukejte! Farma lišáka Andreje není tak malá, jak se zdá!“ Nasbírali spoustu blyštivých střípků a roznášeli je, až z toho celý les šuměl.

Mezitím úředníci bobři seděli u řeky a vyplňovali formuláře. Stavěli hráz z papíru a mumlali: „Razítko tady, razítko tam… ještě chvilku a bude to kompletní.“ Ale jejich práce šla pomalu – každý klacek musel být správně srovnaný.

Stádo srnek se na to dívalo. Některé srnky říkaly: „Andrej je šikovný, má koblihy!“ Jiné však kroutily hlavami: „Ale co když nás obelstil?“ A tak se stádo rozdělilo – jedny srnky se cpaly koblihami, jiné jen nevěřícně podupávaly kopýtkem.

Nakonec se všichni obrátili na velkého medvěda Justiciána. Ten se zvedl ze svého brlohu, protáhl se a zamručel: „Tak, děti, přineste mi všechny důkazy, všechny papíry a já vám povím, co z toho plyne.“

Proces trval dlouho. Datli už měli otlačené zobáky, straky ztrácely hlas, sovy z Bruslu začaly dřímat a srnky se mezitím několikrát vyměnily za nové. Ale medvěd Justicián byl klidný, zíval a přemýšlel.

Nakonec zařval: „Rozsudek! Lišák Andrej a myška Janka nejsou vinni. Jděte domů a běžte spát.“

Les ztichl. Srnky se začaly dohadovat, straky znovu krákaly, datli unaveně odletěli a sovy od Bruslu si jen houkly: „No, tak snad příště.“

Farma stála dál, koblihy mizely a lišák Andrej se jen lišácky usmál.