Pohádka o Andrejovi, Karlíkovi a Alence

Bylo nebylo, za sedmero kopci a jedním internetovým modemem, žila tři kamarádská zvířátka: lišák Andrej, ježek Karlík a sova Alenka.

Jednoho dne si řekli, že založí velký koblihový podnik. Lišák Andrej sliboval, že když budou všichni makat, budou mít koblihy úplně všichni a zdarma. Ježek Karlík se hned chopil funkce hlavního ochutnavače (s argumentem, že někdo to přece musí zkontrolovat). A sova Alenka si vzala na starost účty – psala perem do knihy, kdo kolik koblih snědl.

Zpočátku to šlo skvěle. Zvířátka z okolního lesa se radovala, že koblihy voní na míle daleko. Ale postupně se začaly dít divné věci:

Karlík byl tak poctivý ochutnavač, že nakonec zbyly jen drobečky.

Alenka si do účetní knihy zapisovala složité vzorce, které nikdo kromě ní nechápal.

A lišák Andrej? Ten začal tvrdit, že koblihy nejsou zadarmo, ale „jen půjčené“, a že každý musí donést bobule, šišky nebo oříšky jako poplatek.

Zvířátka z lesa se začala hádat. „Kde jsou naše slíbené koblihy?“ ptala se myška. „A proč musíme nosit šišky, když jsme chtěli mák?“ brblal datel.

Nakonec se koblihová pec rozpadla, protože nikdo nechtěl nosit dříví na oheň. Andrej, Karlík a Alenka zůstali stát před kouřící hromádkou cihel. A když přišel mlsný vlk, už nebylo čím ho uplatit.

Vlk se zakousl nejprve do koblih, potom do ježka Karlíka (který píchal, ale moc to nepomohlo), a nakonec se rozhlédl po zbytku lesa.

A tak skončil velký koblihový podnik: bez koblih, bez přátel a s vlkem v kuchyni.